Na severním okraji obce v rozsáhlém lesním komplexu stojí na křižovatce pomníček sv. Juliány. Pravděpodobně jde o sv. Juliánu z Nikomedie, která byla trýzněna a nakonec sťata, protože se odmítla provdat za Eleusia. Ten se nechtěl nechat pokřtít, což bylo pro Juliánu jako křesťanku naprosto nepřípustné. Dívčino odmítnutí dohnalo Eleusia k takové nenávisti, že právě on se stal tím, kdo nechal Juliánu mučit a v roce 304 po Kr. setnout. Objevují se však i domněnky, že by mohlo jít o Juliánu z Lutychu (1191–1258), která jako sirotek vstoupila ve svých 14 letech do řádu augistiniánek v klášteře Cornillon. Proto bývá většinou uváděna jako sv. Juliána z Cornillon. K pomníčku se váže i několik legend. Ta nejznámější vypráví, že na tomto místě zabil rytíř Sukorád ze sousední Okoře svou dceru Juliánu i jejího neurozeného a chudého milence Vnislava, který ji pomohl při útěku z vězení ve věži. Zmíněná pověst je převyprávěním populární kramářské písně „Vnislav a Juliána“ z 19. století. Pravděpodobnější výklad zdejšího jména souvisí s působením jezuitského řádu, který se zde na konci 16. století setkal s poměrně silnou základnou českobratrské církve a jednou z logických reakcí bylo i promyšlené šíření kultu sv. Juliány. Původní dřevěná socha byla vztyčena roku 1679 tuchoměřickým správcem Jiřím Vysokým. V roce 1734 je dřevěná socha nahrazena sochou kamennou, o což se zasloužil superior tuchoměřické rezidence P. Rudolf Budkovský. Vytvořil ji umělec z okruhu Matyáše Bernarda Brauna. Silnou vichřicí v roce 1868 však byla socha zcela zničena a dnes tu stojí jen pískovcový podstavec s dřevěným křížem.