Události 19. století již máme popsány v záznamech prvního zdejšího kronikáře Oldřicha Volfa, který začal psát kroniku v roce 1928 na základě údajů pamětníků. Po něm v jejím psaní pokračoval ředitel základní školy v obci Vlastimil Krajíc a na jeho dílo navázal Miroslav Novotný, který zachytil Přední Kopaninu a její historii na svých komentovaných fotografiích z konce 60. let 20. a na počátku 21. století.
Správně náležela obec v průběhu 19. století k tuchoměřickému panství a po 1. světové válce k smíchovskému okresu. Jejími představiteli byli nejprve rychtářové a po zrušení roboty v roce 1848 starostové. Od roku 1945 byl v čele Místního národního výboru vždy jeho předseda. Velkým mezníkem se stal 1. červen 1974, kdy byla obec začleněna do Velké Prahy a do obvodu městské části Prahy 6. Sametová revoluce v roce 1989 přinesla demokratické volby v rce 1990, kdy bylo zvoleno nové zastupitelstvo a první porevoluční starosta František Macháček.
Dopravní spojení s městem bylo v 1. polovině 19. století komplikované, chodilo se pěšky asi hodinu na vlak do Liboce či Vokovic a zlepšilo se až s výstavbou silnice do Tuchoměřic (1847), Nebušic a Horoměřic (1882). Po vzniku Československa se obec dočkala prvního autobusového spojení s Prahou.
V této době se nejbližší pošta nacházela v Tuchoměřicích a až v roce 1974, kdy se obec stala součástí Prahy 6, došlo ke změně poštovního směrovacího čísla a Přední Kopanina začala patřit pod nebušickou poštovní pobočku.
Nejbližší obecná škola byla v Tuchoměřicích a měšťanskou školu navštěvovaly děti v Bubenči, či později ve Vokovicích. K výstavbě zdejší školy (nejprve jednotřídní, později dvoutřídní), která se nacházela v objektu č.p. 10, došlo až v roce 1901. Škola byla zrušena v roce 1976 a zdejší děti začaly navštěvovat školu v Nebušicích. V roce 1986 začala v tzv. „Akci Z“ rekonstrukce této budovy na ubytovací zařízení a restauraci, přičemž dnes se nachází v prostorách bývalé školy úřad městské části, penzion Oto Plus a restaurace U housliček. V roce 1954 byla v objektu K Tuchoměřicům č.p. 1 zřízena mateřská školka, která byla zrušena na počátku 90. let 20. století.
Na přelomu 19. a 20. století se zdejší občané začínají silněji angažovat v nových politických či občanských seskupeních. V roce 1896 došlo k založení tělocvičného spolku Sokol a následně v roce 1899 hasičského sboru. Na počátku 20. století se v Přední Kopanině scházejí příznivci různých politických stran (národně socialistická, sociálně demokratická, agrární a později komunistická) či zájmových sdružení (spolek pro postavení Pomníku padlým, spolek Pokrok apod.). V roce 1934 byl založen fotbalový klub SK Přední Kopanina, který v současné době funguje pod názvem FC Přední Kopanina.
Na tradici chovu koní v jednom z největších statků č.p. 16 (Štěrbův statek) v Přední Kopanině navázal v roce 1967 místní TJ Sokol založením jezdeckého oddílu.
Kulturní život velkou měrou pozvedl divadelní soubor J. K. Tyla, který existoval v období po 1. světové válce až do poúnorových událostí roku 1948. Nová éra ochotnického divadla začala po roce 1968 pod vedením Karla Holečka. Každodenní život v obci se začíná slibně rozvíjet, obnovují se tradice jako je masopust, máje nebo čarodějnice. Ochotnický spolek nastudoval řadu pohádek a her, které byly pro velký úspěch několikrát reprízovány. S hrou Hrátky s čertem měl ochotnický soubor takový úspěch, že kulturní pracovníci z okresu Praha – západ navrhli ochotníkům vystoupení na Jiráskově Hronově. Po deseti letech aktivní činnosti se bohužel soubor definitivně rozpadl.
Hospodářská krize před 2. světovou válkou zdejší obyvatele nezasáhla tak drtivě, jelikož zdejší lomy vyhlášené kvalitní opukou poskytovaly dostatek pracovních příležitostí i v této velmi složité době. Vytěžená opuka se využívala při opravách památkových budov i při výstavbě nových pražských čtvrtí (Hanspaulka, Ořechovka).
Přední Kopanina se vždy potýkala s velkým problémem, který představovalo zajištění dostatečného množství pitné vody pro všechny obyvatele. Z dolní části obce se nosila nebo vozila na hořejší část voda od studánek. Až s příchodem techniky se začala voda čerpat pomocí motorů a začaly se kopat studny opatřené čerpadly. Po 1. světové válce mělo dojít k vybudování obecního vodovodu, ale pro nezájem některých občanů nebyl projekt realizován.
Obec si nadále v 1. polovině 20. století udržovala svůj agrární charakter, což dokládá i statistika chovu dobytka z roku 1928 (48 koní, 14 tažných volů, 148 krav, dvě ovce, 46 koz, 48 vepřů, krocanů dva kusy, husí 52, 41 králíků, holubů 578, slepic 560 a 16 úlů včelstev).
Vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a následné vypuknutí 2. světové války rozvoj obce načas přerušily. Přední Kopanina se stala součástí protivzdušné obrany letiště Ruzyně a na jejím území byla umístěna protiletadlová děla. V tomto nelehkém období vykonával funkci starosty Miroslav Burian, který mnohé občany uchránil před zatčením. Bohužel lidským ztrátám se obec nakonec nevyhnula a někteří občané zahynuli na nucených pracích ve třetí říši, další během náletů na Prahu nebo při květnových událostech roku 1945. Všem těmto obětem pak byla v září téhož roku v parku na Pomníku padlým slavnostně odhalena pamětní deska.
Po 2. světové válce byl 23. května 1945 ustanoven Místní národní výbor, jehož prvním předsedou se stal Josef Štrachal a život v obci se začal znovu rozbíhat až do tragických únorových událostí roku 1948, nastolení komunistického režimu a nástupu kolektivizace. Na místní rolníky byl vyvíjen nátlak a přestože někteří zpočátku úspěšně odolávali snahám vstoupit do Jednotného zemědělského družstva (JZD), jeho vzniku v roce 1950 nezabránili. Družstvo bylo později sloučeno s družstvy z Nebušic a Horoměřic (JZD Rudá záře Horoměřice, farma Přední Kopanina). Podobně Místní národní výbor převzal do správy opukový lom, truhlářství, autoopravnu, opravu obuvi, švadlenu i opravnu televizorů.
V 50. letech se obec velmi pozvolna rozvíjela. V roce 1955 vznikla v objektu K Padesátníku č.p. 110 požární zbrojnice, garáže pro Obvodní národní výbor Praha 6 a bytová jednotka. V „akci Z“ se také opravila sokolovna na koupališti a požární nádrž.
Léta 60. přinesla opravy místních komunikací a v roce 1969 byla opravena kaple sv. Ludmily a Marty, ve které vzniklo kolumbárium. Mírně v tomto období klesl počet obyvatel, jelikož v roce 1968 byla osada Padesátník připojena k Praze 6 podobně jako Nebušice. V roce 1976 začala výstavba nové prodejny potravin (otevřena v roce 1978) a koncem 80. let byla zahájena rekonstrukce bývalého hostince „U Vosků“ (ul. K Tuchoměřicům č.p. 45) na ubytovnu, kanceláře, tělocvičnu, místo pro služby (mandl, fotokomora) a jednu bytovou jednotku.
V roce 1985 proběhly oslavy sedmistého výročí od první písemné zmínky o obci. K tomuto výročí byly vydány pamětní medaile a zasloužilí občané obdrželi čestná uznání.